To, co říkáme sami sobě, není maličkost. Je to nastavení, ze kterého pak žijeme. Mentalita oběti často nezačíná velkým dramatem. Začíná nenápadně. Jednou větou v hlavě: „Stejně s tím nic neudělám.“ „Proč zrovna já?“ „Za to může někdo jiný.“ A právě tady vzniká ten nejnebezpečnější mechanismus: čím častěji tyto věty opakujeme, tím víc předáváme kontrolu nad vlastním životem okolnostem, lidem a minulosti. Nejde o to popírat bolest, nespravedlnost nebo těžké období. Jde o to, že mezi tím, co se nám stane, a tím, jak na to odpovíme, existuje prostor. A v tom prostoru vzniká naše síla. Oběť říká: „Nemám na výběr.“ Vnitřně silný člověk říká: „Možná nemohu změnit všechno. Ale vždy mohu změnit svůj další krok.“ Právě změna jazyka mění psychiku. A změna psychiky mění realitu, kterou vytváříme. Zkus si dnes všimnout jediné věty, kterou si opakuješ, když se necítíš dobře. A polož si otázku: Posiluje mě tahle věta, nebo mě oslabuje? Protože den, kdy přestaneš mluvit jako oběť, ...