Když je dítě zahlcené emocemi, často „neslyší“ naše vysvětlování. Ne proto, že nechce. Ale proto, že v tu chvíli potřebuje nejdřív bezpečí, hranice a prostor emoci prožít. Rodič tam není od toho, aby emoci hned zastavil. Je tam od toho, aby pomohl situaci zvládnout tak, aby nikdo nebyl zraněný. Co pomáhá? Nejdřív nastavit jasnou hranici: „Stop. Tohle už nedovolím. Neubližujeme si.“ Pak nechat emoci odeznít. A teprve potom se vrátit k tomu, co se stalo. Nehodnotit dítě jako člověka, ale popsat situaci a chování: „Viděl jsem, že jsi byl hodně naštvaný. Kopal jsi kolem sebe a mohl jsi ublížit sourozenci. Příště spolu zkusíme najít jiný způsob, jak ten vztek dostat ven.“ Dítě se nejvíc učí ne ve chvíli výbuchu, ale až po něm. Když se znovu cítí v bezpečí. Nový podcast Odemykání dětského potenciallu naleznetena YouTube a premiovou část na Herohero . Nová kniha: Hlavu vzhůru - Budování mentální odolnosti dětí … spolu s katka.krutova #vychovadeti #detskeemoce #rodicovstvi #emoce #resp...