Když dítě chválíme jen za výsledek — jedničku, výhru, výkon — učíme ho vnímat vlastní hodnotu stylem „všechno, nebo nic“. Daří se mi? Jsem borec. Nedaří se mi? Jsem špatný. Jenže právě ve chvíli, kdy se dítě učí něco nového, přicházejí chyby, prohry a nejistota. A pokud je jeho motivace postavená jen na pochvale za úspěch, začne se při nezdaru propadat. Vzteká se, vzdává to, nechce pokračovat. Místo „jsi nejlepší“ zkusme častěji říkat: „Vidím, kolik úsilí jsi do toho dal.“ „Co ses z toho naučil?“ „Co zkusíš příště jinak?“ Tím dítěti pomáháme budovat růstové myšlení — schopnost nevzdat se, když to nejde hned. Protože cílem není vychovat dítě, které se bojí chyb. Cílem je vychovat dítě, které chápe, že chyba je součást cesty. Nový podcast Odemykání dětského potenciallu naleznetena YouTube a premiovou část na Herohero . Nová kniha: Hlavu vzhůru - Budování mentální odolnosti dětí … spolu s katka.krutova #výchovadětí #růstovémyšlení #dětskápsychologie #motivace #janmuhlfeit