Někdy dítě nezlobí proto, že nechce pracovat. Někdy zlobí proto, že už má hotovo. Měl jsem v první třídě štěstí na paní učitelku Poláčkovou. Viděla, že matematiku počítám rychleji než ostatní. A místo aby mě trestala za to, že jsem pak ve třídě dělal nepořádek, dala mi větší výzvu. Řekla mi: „Ty budeš počítat dvakrát tolik příkladů. A až je spočítáš, můžeš chodit po třídě a pomáhat ostatním.“ Tohle byla obrovská pedagogická moudrost. Nechtěla mě zlomit. Nechtěla mě zpomalit. Nechtěla mě potrestat za energii. Dala mojí energii směr. A přesně o tom je práce s talentem. Talent sám o sobě nestačí. Když nemá správný prostor, může vypadat jako problém. Rychlé dítě může působit jako neukázněné. Zvídavé dítě jako rušivé. Soutěživé dítě jako drzé. Citlivé dítě jako slabé. Ale dobrý učitel, rodič nebo lídr se neptá jen: „Jak tohle chování zastavím?“ Ptá se: „Jaký talent se za tím chováním skrývá — a jak mu dám správný směr?“ Paní učitelka Poláčková ze mě neudělala hodnější dítě tím, ...